Hadí princ

Plazím se
v zchátralé, neukojené skořápce
svého organického těla
pokrytého šupinami šílenství,
v již vyjádřených, hloupých, omezujících,
ale přec lákavých
bažinách neopětované lásky
a s každým dalším mým nemotorným pohybem
zlomím minimálně jednu bezmocnou větvičku,
a nevím jakým směrem plazit se dál
pod končetinami jakýchsi divných tvorů,
jenž mě příliš nechápali,
zřejmě protože já nechápal je

Plazím se
s Hadím králem, Hadí princeznou a Hadí královnou
se svým „krásným“ hadím vzezřením,
jenž mi připomíná to,
že jsem syn zla
syn temnoty
se svým krásným hadím vzezřením,
jenž mi přpomíná to,
že jsem se narodil zbytečně
na odvrácené straně měsíce

Plazím se
a v duchu si cituji slova,
která mne provází celý život:
„Tedy řekl Hospodin Bůh hadu:
Že jsi to učinil, zlořečený budeš
nade všecka hovada
a nade všecky živočichy polní,
po břiše svém plaziti se budeš
a prach žráti budeš po všecky dny
života svého.“

Cituji si v duchu tato slova
a můj malý hadí mozek
pokládá si stále otázku-
proč?