Zrcadlo

to tělo
mezi čtyřmi stěnami
ohraničené
chycené
polapené
a falešné zrcadlo
každý výstupek, hrbol, měkká kůže vrhající stín
zkoumají kmitavě vyděšené oči
všechno se zdá tak nepatřičné
pořád na Tebe myslím
v afektu sklouznu po zdi na tvrdou zem
oči bych si uplakala
abych nás vrátila zpět
cítím všechnu vinnu na svých bedrech
moje drogy usmrtily náš vztah
snad?
kdo má věřit pravdě tisíckrát přeskládané
a převázané sytě růžovou mašlí
filosofie
vržena v temný stín
slibuju si znovu a znovu
budoucnost v jiné zemi
ranní běh podél moře bez konce
krása to přelétavá
v sekundě se zvrhne v ošklivost
úsměv se nemění
stejně prázdný a falešný jako dřív
postavím si umění na piedestal
a zavrhnu vnější hlasy
klid.ticho.smrt.
tvrdý to dopad na zem
z nebeských výšin
odpalte balonky hýřící barvami
až se začne stmívat
najdu v nich dětství
v úžasu ti hladím vlásky
miluju tvůj smích
na zamlženou okenici autobusu s cílovou stanicí
škola života
maluju srdíčka bez podpisu
najdeš nás spolu
mě a Ji v mé hlavě
nikdy mě neopustila
proto si Jí vážím
proto splním všechna její přání
proto nebudu odmlouvat i kdyby to bolelo sebevíc
proto jsem celá Její