V lese na louce lidé sedící,
na tvářích úsměv hřející.
Spokojenost klid mír čistota,
neviditelná lidská nahota.
Louka zaplněna energii dobra,
krásna je všeho společenská souhra.
Dobro s dobrem se spojuje,
když čistota v mysli se zrozuje.
Síla, moc, bohatství nic z toho není,
vytvořené lidské iluzionání sněni.
Ve vesmíru je tohle místo jediné,
kde se něco tak špatného rozvine.
Lide s tímhle myšlením žijící,
jen sobe blaho přející.
Vidí jen sebe,
nepohlednou na krasné nebe.
Neslyší zpěv ptačí,
jen sebe a na svět se mračí.
Není špatný vesmír ani náš svět,
jen člověk to převrátil a poplet.