nevěřící...

proletěl jsem
nadoblačné blesky
stratosférou
kolem poslední výspy
rázovou vlnou
za okraj heliopauzy
odložil zavazadla
do síťky na bubliny
umocnil obličej
černým hedvábným kapesníkem
a jal se vypisovat křížovku
když se motovidlo zakymácelo
bronzová deska s úryvky
gordické balady
proklouzla oky
a s melodickým zazvoněním
mi dopadla na čelo…

nevypadal jsem
překvapeně ani rozzlobeně
přitiskl jsem si na místo lžíci
sebral artletu
a s tichou výčitkou
ji vyhodil oknem…

ublížila vám?

zeptala se dívka
co seděla naproti mně
ale vzápětí si uvědomila
že to asi je irelevantní otázka
takže ji zaštítila jinou...

proč jste ji tam měl?

já ji našel…

snad to bylo tou chvílí
nebo tou její vizáží
oči plné skrytých významů
řasy delší a hedvábné
v elegantním prohnutí
což ve mně vyevokovalo pocit
že má zřejmě svéhlavé sklony
kdy ráda běhá
pružně ohebná
se smíchem po lesích
za obzvlášť deštivého počasí
a já jdu za ní
pln očekávání
že udělá něco velmi zábavného
než si mne všimne...

myšlenky svědící jako vši
mne poškádlily
takže jsem se nechal unést
tím obrazem a takřka zařehtal
haló Tendril
jsem tady
u tebe...

otočila se
tak trochu překvapeně
ale já si v těch jejích
hlubokých talířích na polévku
povšiml jak podhledově jančí
i vy jeden šimle
pro začátek
vám dám všimné...

člověk to vždycky může brát takhle
že nejspíš se k sobě vůbec nehodíme
ale proč to nevyzkoušet ...