z vod na té...

obloha byla
nemilosrdně modrá
a zatímco cihly se pekly
na sluneční plotně
ona s tichým šploucháním vstala
tak čistá
že víc být nemohla…

upírala pohled
někam do nicoty
co se po jisté chvíli obalila
mou podobenkou
i když jsem trávil
prakticky celý život tím
stát se neviditelným…

voda se rozdvojila
některá ji stékala po nohou
jiná postávala
v krůpějích na ňadrech
a ona
černá jako inkoust sépie
přemýšlela nad otázkou
kterou by radši odeptala
a raději by se celý den vznášela
a jedla vychlazené ovoce…

pověz mi příteli
proč se lidé věnují smrti
s takovou pozorností?

Milá Pibnaah
nejspíš je to výnosnou iluzí
jejího nedostatku...