Podzimní empatie

Vzduch co chutná jak kouř z cigarety,
vzduch, co páchne samotou.
Domy tu stojí vedle sebe
ve své všednodenní šedi....
A občas, mimochodem,
zpoza rohu - záblesk neonového poutače.

Kdo by se divil jejich smutku,
vždyť stojí tu už spoustu let.
Viděli vše, co za to stálo
a už to znají nazpaměť.
Sněhy tají, stromy kvetou, listí padá, padá sníh.
A pak zase a pak zase a pak zase a pak zase.

Kdo by se divil jejich smutku,
vždyť jsou sami, tak sami, nikde nikdo.
A nepohnou se, ani trošku.
Blik blik. Reklama na instantní štěstí.
Bar Kormorán
Každé úterý nahoře bez.

Kdo by se divil jejich smutku,
vždyť budou tu stát do konce věků.
A možná potom ještě chvíli.
A jedinou jejich kratochvílí
je vrh omítkou – kdo dál.