trochu problémová...

bylas odjakživa
expresivně emocionální
takže mám pocit
že v některých okamžicích se pouštíš
až příliš daleko po laně
nataženém nad propastí
kdy pád hrozí
při každém odvážnějším manévru
s vědomím
že dole nečekají
duhové opary
čajové dýchánky
a meruňkově omítnuté pohádkové zámky
kde bydlí krásné hodné a chytré princezny
ani horoucí pekla
a gejzíry vroucí lávy
ale oblaka rozvířená plynnými obry...

neznáš totiž pojem „na půl plynu“
už od první chvíle
ženeš otáčkoměr
do rudě žhnoucích čísel
z divokých pasáží
vyloženě odkapává testosteron
hlas by mohl pohánět
kdejakou nadupanou mašinu
a když začneš sázet má Akrasie
houpavější
petrolejem nasáklé tóniny
má krční páteř prosí o milost
a úpí po chiropraktikovi…

vím co by bylo lepší
ale přesto to dělám horší…

i občasné zvolnění
připomíná spíš momenty
zdánlivého klidu
v řádném krváku
kdy nevím
bude-li to za okamžik
nebo do minuty
ale stejně skončím
s nožem v ledvině…