dostavníkem mraků...

zastihl jsem se
v temné zeleni mechu
v hloubce lesa
za soumraku
těsně předtím
než odumře poslední světlo…

vím
zvedl jsem se
často příliš vysoko
miloval příliš tvrdě
odvážil se příliš mnoho
proplul útesy pekla
mrtvým mořem
prozkoumával bezednou temnotu
co hasila světlo a radost
a ve snaze uchopit tě
sáhl příliš daleko…

letní lásky se rozplynuly
jako letní sněhy
z těla vykrvácel žár
a zas rád hostím chlad
protože vím
že ty zimní zůstanou navždy…

tak
dík za všechno má Teosinte
co děláš v časech
když máš volno
za pomoc porozumět
za kdykoliv…