soužití s poezií

Slunce nevstává ale svítí
každý den to mám taky tak.
Lampiónky na omak zahřejí.
Tvářičky a blbůstky v neděli.
A přes týden liju do sebe likér.
Tlačí mě boty jsou trochu menší.
Všechno se tratí a zprávy
jsou rány do lazaretu.
Ve stínu zažívám tu dřinu polední.
Slíbil jsem zázrak – nepřichází.
Ve věčnosti není způsobu
možná tak místo pro porobu.
Vyučen s diplomem psavce
nechávám nepochopitelné
ať zůstane naivně chladné.
A svítím opět svítím.
Vlastním soužitím s dobou.
Znám evropská města
v měřítku 1:10000
na mapách hmotných jak cukrová vata.
Ale sladká Praha hlavní město
doznívá.