Na palubě Galeje

S hlavou v oblacích,
kde hvězdy překračují nekonečno,
v mýtech a zázracích,
kde život přečká všechno.
Na popud lásky v temnotě,
kde radost je jen stín světla,
tam někde v samotě,
hlavá má do dlaní klesla.

Z rozpaky z činů, co krášlí světce,
z nutkání smíchu, velectěného věštce
a na dlaních skutků velkohubých mocných,
zřívám jen lež ve větách zdobných.

Bezpochyby galejníkem jsem v zemi,
kde jsem se narodil,
kde mám zázemí
a možná i nějaký cíl.
Kde moře duší plení svou mysl starostmi
a lodě pirátů je drancují,
pak v koutcích kajut oblažují je něžnostmi
a pak jak les je kácejí.