šelestivě...

vzdychající stromy
vytahovaly své kořeny
a šustíc listím putovaly lesem
aby si vyměnily místa...

sirné houby
tančily za skřípotu větví
kolem starých dubů
kolo kolo kyseliny
a duchové s křikem váli tmou...

pavoučí lovci se vydávali
na svou noční šoulačku
a mezi praskáním ořechů
sténáním bříz
probleskují žabí vzdechy
v podobnosti stáří
nemocných mužů…

vystoupil jsem
z výtahu se zásuvkami
s kapsou rozinek
zasnil se při vadnutí
zatímco tělem kytek
pulzoval chlorofyl
a tichým ševelením
přišoural se opatrně
příznivěji se ta metoda pohybu
popsat nedá
k jedné křídlaté bosoholce
obalené nektarem
abych ji oslovil hlasitě
ale předběhla mě...

Vy umíte mluvit?…

vlastně ne
jen krátkou chvíli
řečí oběti
rozmar přírody si žádá
abych se prý uměl
se svým jídlem pobavit…