O vodě

Sny vln

Slunce, oblaka, nebe
Křik ptáků, vítr
Delfíni, létající ryby
Šum na útesech, příboj
Ticho hlubin, tma
Kýly lodí, plachty
Měsíční noci, hvězdy
Závoje polární záře
Bouře, proudy, víry
Zpěv sirén, velryb
Hřbitovy plavců
Krajky řas
Korály, mušle, perly
Tance ryb
Život, smrt
Věčnost, věčnost…

Hladiny

Zrcadla mraků, stromů, ptáků
Slunce, měsíce a hvězd
Tisíce zrcadlení
Do snů mohou duši vést
K tichému zamyšlení

Sny vodnářů

U zimních potoků něco hledám, něco,
co jsem ještě neztratil, ani nenašel.
Nádherné reliéfy olší v bílém,
zasněžené houští vrb, trnek a šípků,
doprovází živou vodu.
Krajkoví ledu si hraje na čočky a zrcadla,
pod ním proudí vodní hádci
a vypráví ledu o kamenech u dna,
které jsou stejně krásné a chladné.
Jak teď žijí vodní panny
zakleté do duhy pstruhů?
Kolikrát ještě budu muset jít
kolem utíkajících potoků a bystřin,
abych viděl Najádu svlečenou z rybí kůže?
Možná někdy v zasněžený kouzelný večer,
až budou svítit hvězdy vodnáře,
zableskne pod hladinou bílé tělo.
Budu vědět, že jsem našel rybí ráj.
Hledám marně půl století.
A jen vítr ví, kde jsem všude byl.
Myslím, že v příštím životě budu pstruhem.
Tu vílu pod hladinou najdu
a budeme společně snít o létání.

Latorica

Když zavřu oči
řeka mi začne protékat vědomím
zase sedím u ní
vnímám ji jak se líně vleče
a naslouchám přírodě kolem
ptáci zpívají cinkají zvonce krav
zas cítím vůni našeho ohně
večerní přímrazek mě chladí
synové sedí nad udicemi
řeka se líně vleče
potichu nám vypráví
my jí umíme naslouchat
vypráví o štikách a o úhořích
o všem co viděla na cestě
od pramene až k nám
říká že se k ní máme vrátit
jak se ale vrátit do mládí?
vnímat štěstí které jsem u ní cítil?
s láskou jí na dálku děkuji
za tu krásu pohodu a klid duše

Zrcadlení

Jemně prší,
na chodník u černých tújí.
Leskne se jak černá řeka.
Chodci, lodě, plují,
v přístavu je někdo čeká.
Drobně prší,
padá malé mokré smetí.
Pouliční lampy svítí,
auta, létající ryby letí,
čas je chytá do svých sítí.