dobojováno...

temným lesem
se ploužily cáry mlhy
pach krve přitahoval hladové
ležím bez ruky
s roztříštěnou páteří
a čekám na poslední večeři
když jsem zaslechl barevné kroky
v lísavém listí…

nebyl to ovšem žádný spolustolovník
ale dívka ve švestkové róbě…

prohlédla mne
posbírala kolem pár údů
nějaké brnění
a utrousila
to půjde...

ovládám chirurgii
krom toho fušuji do hodinek
věnuji se kovařině
a jsem amatérská alchymistka
možná znáte můj vynález
sýr na kterém se dá bruslit…

roztopila výheň
/čert ví kde ji sebrala/
a za šumění příboje
v mé hlavě
se dala do díla
měděné trubičky pospojovala s artériemi
kožené řemeny místo šlach
hedvábné vlákno na nervy
železná sekera se stala předloktím
diamantová lupa okem
kladivo chodidlem
páteř nahradilo hodinové pero
a jazyk ze srdce zvonu
z budíku půlku mozku
houby nahradily játra a gáza ledviny
z měchů vykouzlila plíce
místo prstu zavírací nůž
chvílemi klela
chvílemi šeptala
až byla takřka hotova..

pak ještě přes mě přehodila deku
a vložila kousek vzácného prvku
gordinu…

zprudka jsem vydechl
milá Voragine
mistrům svého řemesla
se říká že mají zlaté ruce
avšak ty budou proti těm vašim
navždy studené...