nedávno byli tatínci s dětmi na vodě...s kamarádkou jsme je tam vezly, ona odjela hned a já zůstala, chtěla jsem načerpat tu vodáckou atmosféru, projít se tam, posedět s těmi vodáky, které nejraději... sedíme, klábosíme, je osm... Eví, nedáš s námi ještě oheň? a buřty? ptá se kamarád... asi ne, pojedu, mám to kus cesty, alespoň za světla trochu... tak jdeme smečko, uděláme je hned, ať Eví jde s námi... a šlo se... oheň je vlastně dobrej vynález... atmosféra taky... ležím na trávě, naslouchám jim, zavírám oči, malá psí lehá si ke mně, olízne mi a já mám pocit průzračnosti... nechceš tu Evi přespat a jet ráno?ptá se kamarád a cvrnká mi do nosu... nemám peřiny, pronáším... rozesměje se... nooojoooo... já zapomněl... nejsi a nebudeš přírodní žena...:-))) příští rok, jooo... zvedám se, odcházím do vozu... vracím se, abych je objala, jednoho jako druhého... tak v pátek i s peřinama, přespíš a tak, zablbneme, usměje se kamarád a partner po něm mrkne očima...
a co teprve vizuální obrazce
kdy si vytvoříte obraz horského potoka
pomeranče
nebo domku
a navíc jim dodáte sílu
barvy
a hloubku
takže stačí jen překročit práh
oloupat oranžovou slupku
a skočit šipku…
13.07.2017 00:37:09 | zelená víla