..........

Zas ztrácím kousek sebe
když mizí mi nad hlavou kousek
čistého nebe a pár slov
vytrhnutých z duše
jak
stopy naděje v písku
které
bez optání rozfoukal vítr
jen tak
- znenadání
už neptám se
cítím
že
hvězdy nad hlavou mi rozumí
je to nepochopitelné
souznění
je to cesta
bez konce
jsou to smysly
a nesplněná přání
v tanečním držení
ztrácející se v časoprostoru
a já
slepě hledám
a nenacházím
pocit jistoty
v měsíčním svitu
hřejícího pohledu
roztroušených vzpomínek
ze stárnoucích dlaní důvěry
a z moudrých slov
k nezaplacení

nebe se zatahuje
a krůpěje potu prší
květy uvadají
krása se nevytrácí

:nemusíme věřit
někdy stačí doufat
k lehčímu žití
jen nepropadnout beznaději
zůstat vždy sví
než spadnou naše hvězdy
na správné místo:

v nás

a

rozzáří se nové souhvězdí..