A tam je můj osud

K břehům svého vysněného světa se blížím,
na bárce stvořené z kousků cizích duší,
bez pádel, bez vesel jen s větrem po vlnách svištím,
v dáli, na kamenech černých voda se tříští.

A tam je můj osud…

Pohublý, kosti vylézají tam, kde snad ani nejsou,
vysokou cenu zaplatil jsem za tento svůj sen,
mnoho tváří, moji jizvu v srdci nosí, ale šťastní jsou,
tak vrátit se jen smět a uvidět ten prvý den.

A tam je můj osud…

Vousy až ve slané vodě si máčím,
vlasy slezly, bez ovoce, bez cizích slov,
už několik dní vábivé hlasy na skalách slyším,
to pořádají sirény jsou bájný a báječný lov.

A tam je můj osud…

Na kameni, kde voda se s hřměním tříští,
vedle majáku, který už mnoho let nikdo nerozsvěcel,
po krk ve vodě, kde pomalu moje duše se rozpijí,
v náruči sirény, v předvečer rozsvěcení posledních světel.

A tam už nedorazím…

V předvečer, kde noci už nejsou tak jasné,
kdy večeře připravuje se z mých vybraných slabostí,
a jen kousek od země tak neobyčejné krásné,
jen pár metrů od mého snu, na úkor cizích radostí.

A tam skončil můj sen,
v náruči krásné sirény,
už nechci vrátit ani jediný den,
ležím v loži, vysněné ženy..