sykamořevní...

slunce vpadalo do místnosti
malými špaletovými okny
odrážené jemností dřevěného prachu
až kolem náčiní tančilo
kouzelným světlem...

jekot nožní cirkulárky
se rozléhal prostorem
jako líbezná hudba
pach klihu a mořidla
připomínal vůni nedělní pečínky
a do toho všeho kořenilo
čerstvě nařezané dřevo
pryskyřice i lněný olej
se včelím voskem...

sebral jsem z podlahy
kus platanové kulatiny
upevnil mezi dvě lišty
a jal se ji lehce opečovávat
římsovníkem
tak zabrán do práce
že jsem si jí vůbec nevšiml…

sundala nohu z pedálu
ale v hlavě jí stále rotovalo
otočila se
ale myšlenky ne
jak je možné
že někdo v mé dílně
opracovává bez dovolení
můj dřevěný odpad
to je nejen neobvyklé
to je přímo neslýchané!
jen já mohu vychovávat...

já určuji kdo se stane tovaryšem
a když se někdo u mne učí
jen já určuji co má tenhle někdo dělat...

pak se ale zarazila
opřela o veřej
a sledovala co bude dál…

já mezitím pracoval rychlostí blesku
jako by mne poháněl neviditelný soustruh
jedna druhá třetí čtvrtá noha
následoval sedák
opěradlo
vyvrtat zápustky zaklihovat
a začistit smirkem...

pak jsem se na ni posadil
ještě jednou vzdychla
přizpůsobujíc se novým poměrům
a já se teprve teď podíval
té dívce Mumon
do tváře
zastřeným pohledem…

chtěl bych…ale přerušila mne jednoduchým gestem...

vím co máš na mysli
už jím jsi…