Můj drahý... / Má drahá...

MŮJ DRAHÝ...

Nevím zda mám právo přidat k tvým listům ještě jeden list.
Jestli chceš, tak ho roztrhej, vyhoď, nemusíš ho číst.
(Možná opak je pravdou.)
Já když čtu tvé básně,
svět se v ráj mění,
je mi tak krásně
a oddávám se snění.
Někdy i kapka slzy stéká mi po tváři
s dalším slovem oči se rozzáří.
Pro prince není třeba koně
jeho duše stačí
s láskou pro něho, pro ně
nikdo se nemračí.
Také se chci omluvit, že vlezla jsem ti do psaní.
Také tímto chci ti dát své srdce do dlaní.

MÁ DRAHÁ...

Věř má milovaná paní,
že je krásné dění,
vnitřního citu chvění.

Když tak naše srdce rozpráví,
smutek nelítostně popraví
a duše lásku oslaví.

Omluvy má lásko netřeba,
vždyť lásky v duši potřeba,
radostně jí vstřebá.

Já nesmírně rád tě mám,
s láskou tě objímám
a polibek sladký ti dám.

"Miluji tě :)"