venčísi...

byl jsem se projít
v pravém úhlu
přes trojúhelník
s noční můrou na vodítku
rád si krátím dlouhé chvíle
přemýšlením
nejspíš i proto
že mám zákaz mluvit
počasí bylo chladné
jako dobročinnost
a svět se zdál nevyvážený…

tak se stalo
že mě něco zarazilo
tedy ne něco ale dívka
a ne zarazilo ale zarazila
měla totiž ten druh pohledu
co prohmatá okolí
a uvidí vás
i když jste neviditelní
a látku přesně na těch místech
co zabraňovala umění
aby se nestalo pornografií…

chtěl jsem ji oslovit
ale můj hlas
se podobal jen zvuku
oživlé plechové skříně
s rozběsněnými zásuvkami
zatímco ona tím svým
jemně vytahovala slova
jako prádlo ze šuplíků
a po použití
je zas úhledně ukládala zpět...

byla to čistá zahuštěná esence
co v člověku vyvolává touhy
klesnout na kolena
a přísahat
že se stane lepším…

slyšela jsem
že prý je ve vás
ukrytá temnota
ale já vím že ji chováte
na bezpečném místě
co je zajímavé
že i vy umíte rozpoznat osvícení
i když na něj tak docela nevěříte…

na to nemám co odpovědět…

pak je lepší neříkat nic
víte že ty nejhorší věci prováděli lidé
kteří věřili že to dělají v zájmu dobra
obzvláště když měli po ruce Tamtoho
ale dobro je v tom co děláme
ne v tom co slibujeme
že uděláme pod pláštěm víry…

Ziyaret vy máte jazyk
složitější než si kdo dokáže představit
význam každého vašeho slova
je souhrnem okolostojícího světa
s nastraženýma ušima…

a pak jsem získal pocit
že se usmála
i když
jak se to vlastně pozná?
když rozeznat výraz ve tváři ženy
je takřka nemožné…

možná tím pocitem že
odpověděla
a rozpustile se vypařila…