Kde je moje místo

Nejdřív byl můj odjezd něco, o čem jsme jen mluvili
Až jedno srpnové pondělí jsme se doopravdy loučili
Bylo to fakt dojemný, za to ta pauza stála
Ale nepopírám, trochu jsem se toho odloučení bála
Slunečníma brýlema maskovala jsem pláč v autobuse
„Vždyť já je fakt neuvidím víc jak 4 měsíce v kuse“
Do tohoto okamžiku bylo Dánsko něčím, co se mě netýká
A teď už to 10 týdnů tak hrozně rychle utíká
Říkali jste si, že se místo mě možná vrátí jiná Katka
A já zas doufám, že se ze mě stane ještě lepší kamarádka
Ne, že by mě tady vyloženě sužoval stesk
Ale cítím nezměrnou radost, když pomyslím na příjezd
Zpět do města, kde jsou lidi, co dělají můj život lepším
A sice je to tu někdy super, ale i tak se pořád hrozně těším
Na náš specifickej humor, pro kterej nemá každej pochopení
Na naše diskuze o vztazích, oblíbených jménech, o znameních
Jak dokážem v každé větě rozšifrovat dvojsmysly
Jak umíme inteligentně analyzovat nesmysly
Na naše tematické párty – palačinky nebo Česko
Jak se budem z města vracet rozjezdem, osmičkou, šestkou …
Jak budem čekat na třináctku po brusláku v mrazu
Jak si na kole v létě projedem oblíbenou trasu
Říká se, že návrat z Erasmu je šok
Ale pro mě to byl, je a bude jen do světa pokusnej krok
S každým dnem víc a víc vaši výjimečnost vidím
A nezaslepili mě čas, vzdálenost, ani nový lidi
Nic není ideální, ale naše přátelství má k ideálu blízko
Nedokážu popsat proč, ale mezi váma je moje místo
S váma nejsem na pochybách, jestli jsem někde vítaná
Znáte mě v různých situacích – v euforii, smutná, naštvaná
Trpělivě mi nasloucháte, i když rozebírám banality
Přes mé záporné vlastnosti, nezapomínáte na mé kvality
Tak často mi děláte nezištně radost
Zlehčíte mé trápení, když mě tíží nějaká starost
Možná to není vždycky vidět, ale vím, co ve vás mám
Jedno z mých největších štěstí je to, že vás znám