Krásná čtenářka

Na kašnu usedla,
knížku do rukou si vzala,
jak žitím jít dál má,
těch řádků se snad ptala.
 
Milý ji opustil,
odešel kamsi v dál,
on kus jejího já
si při tom sebou vzal.
 
Do knížky hledí
nevnímá ty řádky,
srdce jeji jen volá,
vratˇ se mi zpátky.
 
Jak se jen může
taková věc stát.
já stále ho miluju,
proč on mě už nemá rád?
 
Na stránkách
snad najdu vysvětlení,
proč ten co tu být má
už tady není.
 
V kašně je voda
chladná jak srdce toho muže,
věří že to čtení,
na něj ji zapomenout pomůže.

Z nebe se první vločka k zemi snáší,
proč jeji barva bílá nutí tě k pláči?
Bílá je nevinnost,ale i svatební šat,
věřilas že zakrátko budeš ho oblékat.

Životem spolu měli jste jít,
ty ale tedˇ musíš sama dál být.
To přeci nemůžeš si sama přát,
v náruči druhé se už nechtít hřát.

V srdci ta rána časem se zhojí,
věř že to srdce z jiným se spojí.
Teprve pak přijde ta pravá doba,
kdy svatební šat si obléknete oba.

Po rudém koberci až spolu půjdete,
na jehož konci své ano si řeknete,
prstýnky si dáte a políbení k tomu,
že život krásný je se ti bude zdát znovu.