čas zkoušek...

uvažoval jsem
jak se zocelit
na další cestě životem...

třeba jako meč
do jehož slitiny se přidává
další obzvláště tvrdý prvek...

každý ovšem má
v koridorech hlavy
jistou místnost
kam se utíká
když jsou naděje zklamány
strach přeleze meze
a zoufalství tryská…

tam dlí zamrzlé v čase okamžiky
co pro jiného nemají význam…

pohled přes zamlženou horu
záběr malé usedlosti v Thule
s trojúhelníkovými okny
a absurdní střechou
v příkrém svahu za večerního šera
bitevní vřavu
šachovnici se zvlášť složitým rozestavením figur
není to už vzpomínání
a není to ještě snění…

je to umění být mezi tím…

výhled na oblohu
co v noci oranžově září
v sezóně ohnivých draků
v drahách
podivnějších než manévry
vlaštovek při lovu hmyzu
upíjet gordický rubikon
a přát si něco…

jak známo
každé přání potřebuje jméno
protože když do něčeho vkládáte naději
musíte to umět pojmenovat…

já znám to vaše
Ultimo..