Už nikdy více

do hladka oholím svou tvář
ty pak políbíš mé líce
obléknu sako
nasadím svatozář
a vyrazím sloužit republice

ráno co ráno
snažím se uspět
nezůstat pozadu
nebýt pohlcen šedí
bez klapek na očích
dívat se na svět
neb dobro a zlo
tak rychle se mění

už nechci

cítím se unaven
pod nánosem všednosti
se bortí můj sen

už nechci

dobou být polapen
já chci žít
a ne přežívat jen

nechám zarostlou svou tvář
ty stejně políbíš mé líce
svléknu si sako
odložím svatozář
a na dveře vytesám
už nikdy více