lis...

zdědil jsem po dědovi
čtvrtý rozměr
a hektarový výběh
s pštrosem ve fraku
inu proč ne
v týle
s mělkým kloboukem
a obří rudou kravatou
posunutou na stránku
jako bych s ní spal
vypadám stejně
tak trochu jako blázen…

tak si pěkně korzujeme
když tu náhle
jedna scéna mne
/pštrosa ne
ten se rytmicky natřásal/
vyloženě upoutala…

na malém prostranství
vlála rafinovaná halenka
paže svižně měnící polohu
oči tmavé
vlasy uhle
vrhající změť linek
tenkých jako břitva
do světlé pleti
jakoby osvětlené zevnitř
to vše patřící ženě s charismatem ...

tančila na ohni
bez líčení
vyžívala se v barvách
a vášeň obracela jejího génia
k fantastickému umění
prapodivných kreací
oslepujícím výšivkám
kde se všechny barvy slévají
v jakýsi šťastný chaos
aniž by chtěly někoho znázorňovat
vyloženě milující život
se všemi neřestmi
a přitom trpící
neobvyklou krásou a šarmem…

nejspíš jí bylo jedno
že hypnotizujícími pohyby a vzhledem
způsobuje blackout v okruhu několika mil
pštros použil svou pískovou fintu
kdežto já se pod těmi údery motal v kruhu
těžce otřesen
jako při orientálních experimentech
s opiem…

asi ji to mé plantání zaujalo
tak na mě vychrstla kyblík s ohněm
a vesele povídá
zkoušel jste se někdy milovat
s dívkou co se tváří nepřítomně?

to ještě ne
i když
jisté podobenství existuje
když jsem se o to pokoušel
s nepřítomnou
člověk totiž často směšuje
dva rozdílné pojmy
jako ono nepřítomné tajemno
čtvrtého rozměru
ve smyslu podivuhodném
nebo poněkud komplikovaném…

vy ale jste Mintturn klenot
co hoří starodávnými plameny
vzácných zbarvení
který má obojí
s vámi hodlám vždy být
jen v čase přítomném…