Severní

Má píseň letí s ptáky,
nad hlavou táhnou mraky, ty mraky
co taky přináší déšť.

Cesta je daleká a tma mě neleká,
nohy mám toulavý, musím já jít,
na sever, na sever, tam mezi lesy,
tam a jednou zas zpátky.

Daleko za řekou schovám se pod dekou,
tam mezi jezery zakotvím v příšeří.
Můj milý, víš, že vrátím se zpět,
zas jednou budu pouze tvůj květ,
jenom to nebude hned
protože sever mě táhne.

Nohy mám toulavý, musím dál jít,
dokud se nezbavím touhy a klid
zas jednou mě zaplaví
a potom půjdu zpátky.

Listí na zemi, rychle se zešeří,
vítr se prohání, nic mi nebrání
vdechnout vzduch, co život vrací
a poslouchat ticho, ve kterém ptáci
jen neslyšně proletí
a rychle přichází tma.

Lesy hluboké, řeky divoké,
má pouť za vámi
naději dala mi
a taky novou chuť žít,
až se zas vrátím
v paměti budu vás mít.

Krkavci, havrani střeží to místo
v hlavě mám čisto, jen srdce volání
že lásku máš za sebou jakoby ozvěnou
vrací se často zpět
přichází čas, vratit se za tebou zpátky.