Povzdech maroda

Za krize života tvářím se bodře,
i když situaci dál nevidím dobře.
Už ani neřeším ženy, co vidím kolem,
z posledních událostí cítím se volem.
Peníze? Kariéra? To vše je v háji,
ale i bez toho byl bych dál v ráji,
kdyby alespoň zdraví sloužilo
a tělo mé po dalším dnu lačně toužilo.
Však mi nějak došla energie,
o příčinách jsou různé teorie…
Hlavní je prý absence základu,
„Nemáte prostě z čeho mít dobrou náladu.“
Cizí je rodina a přátelé z nudy,
nikdo neříká, se mnou pojď tudy.
O lásce už ani nechci vést řeč.
(v nejlepším případě jen roční křeč).
Však bavit se chci až do přicházejícího konce,
ty trhej květy a rozezni zvonce.