Hrabalovské perličky na dně

Když nebe se zatáhne
když cítíš jak padáš ke dnu
když jinak se rozhodne
když v létě se chvěješ jak v lednu

toho se nelekej nebudeš sám
hloubku své duše najdeš tam
můžeš si povídat
můžeš verše psát
zkoumat své hranice
než bude se ti zdát
že stoupáš
a stoupáš proměněn

Když píseň znít přestává
i refrén ztratil šťávu
štěstí skrz prsty propadá
když vaříš jen černou kávu

toho se nelekej nebudeš sám
hloubku své duše najdeš tam
nevím proč to tak musí být
proč teprv pádem jsi schopen v sobě číst
však s každým řádkem jsi pak bohatší
s každou větou nacházíš svou perličku člověčí