Kras

V údolí dvou dlaní

hučí propadání

jako výkřik němý k ústům přiložený

 

mezi prsty kopců

hřbetem ruky tvojí

běží hřeben lesa z dola obnažený

 

(k čemu jsou tu ty jámy, ptáš se. Mě píchá v koleni a snažím se vyřešit tu záhadu. Tolik jílu.A větrný mlýn. Kam jsme to přišli? Nebo odkud to odejdeme? Asfaltka končí u obří jeskyně. Pyšný Perun přísně řízl pohledem býka. Kdy se bude smrákat? Odtuším ti z úst. Nevím ani to, natož, proč jsou v lese ty jámy.)

 

Do nohou nás pálí

tvý oči, jantary

se zalitým komárem místo sítnice

 

Beru tě za ruku

chci se dostat k tvému

vápenatému podloží

 

Ochutnat tvou řeku

pálavské víno

co zahoří

 

Na patru vyschla slova

a sova či sýček z líček

nám předčítá svoje kázání.

 

Jsme si blíž

o punkevní propadání

lopatky božích větrných mlýnů