Chtěla jsem všechnu bolest na zápraží zamést
a šípem radosti probodnout ten stesk.
Nejsem však žádný Nebojsa, co pro něj dav zajásá
a nevěřím na potlesk.
Spíš jak Růženka spanilá, co se o trn zranila
a spí si na růžích,
sním o lásce a štěstí. Princ si cestu klestí
a hledá ve věžích.
Než k vlasům jí přivoní a k polibku se nakloní...
zazvonil zvonec.
Zaleskla se horká slza, že ta realita drzá
pohádce uťala konec. .
Hodil jsem tam tip,by mně bylo líp.Věnoval jsem se básni plně,zde spolu plujeme na stejné vlně.
21.02.2013 22:04:37 | Bakchus
jemně slova houpají a potají se vkrádá úsměv :-)
upřímně ti děkuji
za pochvalný tvůj projev :-)
21.02.2013 22:17:41 | Miriska