Temnotě

Temnotě již navždy se oddávám,
nejsem sám přec jsem tak sám.
Osud si se mnou pořád jen hrál,
a nepřestane, hraje si dál.
Dny už pouze volně plynou,
sny mě už nikam neženou.
Už nikdy nebudu vzpomínat,
budu jen klidně umírat.
Nebudu vnímat svět a dění,
nepůjdu spát a nepřijde snění.
Budu dál jen lehce bdít,
když světlo bude chtít přijít,
uteču, před ním se schovám,
budu jen já, jen já sám.
A když do mých očí, vlijí se slzy,
dlaní je setřu, zarazím je brzy,
pak ulehnu ve svůj stinný kout,
a nedovolím srdci procitnout.
Nehodlám již nesmyslně toužit,
budu již pouze temnotou bloudit.