Nel

Růže v mléce zasazeny vyrostou o dům dál. V obětí laciných slev se to pravé nechá jen zdát. Všechnu smetanu slízne kat. A to sprovodivší si Nelina sklízí očima, kudrdliny, šat s třešněmi. To vše rozhozeno v svátost zahrady kde působí její nedokonalost nemohoucně zhasíná při touhách. Jak tělo opožděností nedospělé si pluje do aleje, kam nalinkováno bude s všeobecným souhlasem štěstit si muset. Kataloniky načárovaných nesnází si obejmout tváře ulhané nechtějí s momentální dobrosrdečností jí vlasy v týlu ustřihnou, aby sekera nestála a hřbet lépe obnažen oddělit tak nezdravou mysl od ještě špinavějšího lůna jednodušší bylo.