Osud a smrt

Každého z nás jednou potká,
někdo dřív, někdo později se s ní setká.
I můj otec do nebe odešel
jeho čas ale moc brzo nadešel.

Já prožívala hrozná muka,
a ještě dnes mi z toho srdce puká
možná to všechno prožiji zas,
ale to všechno ukáže čas.

Jestli ten čas znovu nadejde,
nic dobrého z toho nevzejde.
Mé srdce rozhodně žalem pukne,
a svět pro mne navždycky zmlkne.

Do černé barvy se zahalím
a toho hrozného pocitu už se nikdy nezbavím.
Už nebudu celá, bude mne zase jenom půl,
na ten hnusný osud vzala bych hůl.

On je můj osud, můj život, můj svět,
nechci o něj zase přijít právě teď.
Chci se s ním smát a zbytek života být,
chci s ním ruku v ruce navždy jít.