Vzpomínky!

Když jsi tenkrát do toho vlaku vstoupil,
mé srdce sis navždy koupil,
z mých rtů jenom tiše zní,
prosím - prosím nikam nejezdi.

Nenechávej mě tu samotnou stát,
pojď- půjdem se společně smát,
budeme společně životem kráčet,
a to špatné za sebou vláčet.

Tenkrát jsme vůbec netušili, jak nás to oba zasáhne,
jak nás to rozhodnutí, oba ke dnu zatáhne,
jak se oba zase budeme sbírat ze dna,
a vzpomínat na to, jak naše duše byly jako jedna.

Oba jsme se dlouhou dobu trápili,
než jsme se k sobě opět vrátili,
oba dva jsme si chvíli společně užívali,
a pak dlouhá léta jeden bez druhého přežívali.