Vzpomínám

Slunce na nebi krásně svítí,
v sadech voní růžové kvítí,
já tu v parku na schodech sedím,
a na blankytně modré nebe hledím.

Ve vzpomínkách myslím jenom na tebe,
jak jsme se dívávali na sebe,
jak se naše pohledy každý den setkaly,
a to hrobové ticho naše rty protkaly.

Vzpomínám na to, jak zářily oči tvé,
byly tak něžné, hluboké a upřímné,
mé srdce se v tu chvíli rozhořelo láskou,
někdo si myslel, že je to jen hra spjatá sázkou.

Vzpomínám na to, jak nám bylo krásně,
a já z toho začala skládat básně,
tvé jemné a zároveň tak chladné dlaně,
vždy si našli ty mé a zahřívali mě.

Tyto vzpomínky budou jenom v srdci mém,
budou tam navždy jako nožem písmena k kameni vyryté,
jenom s láskou na tebe budu vždy vzpomínat,
a tyto vzpomínky ve svém srdci ukrývat.