pons asinorum...

bouře polevila
a mrákava se převaluje oblohou
jako já v posteli...

jako bych se prodíral
obrazem Osvobození
v kontrastu
mezi formou a neformálností
do znepokojivé oblasti přechodu
a zkoušel zachytit složitosti...

tak jsem se vydal do kopců
jež jsou zároveň mírné a silné
a jejich uhlazenost před zimou
se podobá hladkosti tažných koní nebo bříz
kde v ruinách z domů
již zůstalo jen pár zarostlých kamenů
co připomínají
že zde kdosi žil…

přebrodil jsem žluklé jezero ulehlé trávy
bych mohl vykreslit
ne skici podle přírody
ale ďábly a serafíny
i slepé bůžky
co uctívali pradávní lidé
před rozbřeskem práva
je to totiž mnohem lehčí
než nakreslit třeba jelena
jelikož neumím zadní nohy
i když
tak mne napadlo
mohl bych nakreslit jeleduši
co skrývá tajemství
jež obklopuje všechna zvířata…

tahle bude dvanácterná
v barvě jako hněď listopadových lesů
piva a severních rašelinišť
střapatě mrštná
i ztuhle stoická
jako prapůvodní šero při stvoření
a do ní vmaluji jasné body
jako první žhavé hvězdy
co ukrývala temnota…

ale ouha
kam se mi poděla bílá?

vy jistě také víte
že není nedokonalostí
je to barva zářivá a konkrétní
nápadná jako červeň
a definitivní jako čerň
je jako říza ctnosti
svatých panen
v barvě oslepujícího sněhu
není nedostatkem neřesti
její milosrdenství neznamená
že nikoho nepotrestá
a její mravnost neznačí
že je zdrženlivá…

je prostě jako žena
chcete-li vědět jaká je
nedívejte se na ni zpříma
může být na vás příliš chytrá
oslepující
nedívejte se ani na okolní muže
mohou po ní bláznit
podívejte se na to
co je jí nablízku...

posadil jsem se
a maně odloupl kus horniny
já to věděl
jsi tady se mnou
má Cretaceous...