V očích gorgony

Hluboko v mysli jeho se usadila,
křivými drápy rve naděje,
dnes nad modlitbou zvítězila,
zítra snad v poklidu odejde.

Již není své křehké schránky pánem,
myšlenkám chtěl by křídla dát,
chtěl by zase cítit louku provoněnou ránem,
v objetí své ženy klidným spánkem spát.

Utrpení v slzách z nitra vyvěrá,
do života zarývá se jak ostnatý drát,
na tvrdém lůžku nedůstojně umírá,
je to tak dávno co chtěl se o život rvát…