denotační...

stavil jsem se v knihovně
pro rozšíření obzorů
a vypůjčil si labyrint harmonie
ve sbírce mystiky
tisíc a jedna fobie
také jeden koncert
pro steeplaře a koně
a pár brožur z cyklu
absurdní rádce
jak nazout holínky snadno a rychle
jak získat přístup
k polokruhům kolosvěta
a jak se skládá ryba…

když se z ničeho objevila ona
a zabrala se do něčeho
tak vášnivě
že vypadala
v některých momentech
velmi extrémní
až divoce chaotická…

proplouvala prostorem
v orgiích souměrnosti
a žasnoucí oči jí zářily jako brnění
plné umělecky tepaných ozdob
jako purpurové štíty paladinů
zdobené zlatem
heraldických západů slunce
i modří zapomenuté oblohy...

na konec představení
však až fanaticky zmírnila
jakoby zkrocená do korzetu lexikonu
a já hladově tápal
v muzeu hmatových vjemů…

po každé takové kreaci
se ti snažím říct
jak na mě působíš
ale jako bych měl v krku
žhavý pohrabáč
co nejde spolknout
ani vyplivnout
něco jako když se němému zdá sen
ví o něm
ale také ví
že nikdy nebude schopen
aby jím byl vyprávěn…

dá se určit horní mez
nebo jsi natolik neuspořádaná
že předvídat délku
našich rozhovorů
zkrátka nelze?

nedá příteli
jsem ráda neuzavřená…

už je mi to jasné
je příliš troufalé
chtít vědět co víš
a odhadnout co si myslíš
je prakticky nemožné…

přijímám to jako fakt
a spokojím se s vlastními závěry
milá Ybbinge…