Do železa

Pohladím tě po tváři,

jak tříměsíční štěně,

políbím tě na čele,

jako vánek nebe.

Dívám se ti do očí,

a spatřím hloubku,

země a tvý duše,

která se skrývá pod kamenem.

Oklamal si mojí mysl,

nalákal mě,

jak dítě na bonbónek,

já za to dala ti lásku.

Teď si ji namotávám,

na bílozlatý prstýnek,

a stavím lešení,

kolem krevní pumpy.

Potřebuje novou fasádu,

zadělat trhliny,

a zalít železem,

pak silné bude srdce!

Pak můžeme spolu,

ty, ty nebo ty a já,

procházet světem,

s cigaretou v ruce,

nebo se sklenkou vína!

A sledovat,

lidské knihy,

stáda životů,

navždy uzamčených.