Stromy ztrácí svoje zlato
a halí se do stříbra,
postupně chladne země tato
a pomalu umírá.
Svět halí se do tiché melancholie
a mysl zahaluje tma,
stín do světla se pomalu, však jistě lije
jak smutná divadelní hra.
Závěsy padajícího sněhu
sem tam suchej list prořízne,
já postrádám jakoukoliv něhu
a utápím žal ve víně.
Na řeku dopadaj vodnaté vločky
a s hladinou se spojují,
já vytasím drápy kočky
a pořád a dál bojuji...