Proplouvám někde v meziprostorech
svojí osobní reality.
Nebe zalévám úsměvy
a nosím rosu na duši.
(Nesmělá dívenka sama proti světu.)
Tvoje studený dlaně
a můj nos nalepený na sklo.
Rozmlouváme tiše, telepaticky.
Kroužíme po drahách myšlenek
a unisono se rozhléháme tmou.
Nesouhlasím.
Nemám tebe ani sebe.
Ztracená bloumám vlastní duší
a spletám svoje drobná virtuálna.
Jsem to jen já a zase já.
A neutečem.