My a lidé

Procházím se po pastvině,

mezi stádem spících ovcí,

debatujíc o nevině,

propletenou s onou zlostí.

Najednou bílá srst mně hřeje,

já dál nechci se už pást,

já otázky nechci přestat klást,

však pastvec se na mně směje.

Pastevec žijící v té noci,

ozbrojen prázdnou, špinavou mocí,

on velice protiví se mi,

on uspává to stádo ovcí.

Zavírají se mi oči,

rukou sladkého oparu,

já ničím se již nestanu,

v područí té noci.