opřu

Opřu se o samou podstatu
chvění
listů
rozednění
nad krajinou pocitů
stop v písku
co s větrem náhle mizí
v bábovkách nesourodých věků

poslední ořezanou tužkou
do mé kůže
slova
co krvácí v nenávratnu
psát bych chtěl
to jen kdybych
jednou na tvou krásu
zapomněl

neber mi chvíli štěstí
tu jedinou
co ze všech úderů mých vnitřních hodin
zvolna utiká

budu vším co řeka v sobě nosí
jejím korytem
a v nedohledných časech
Jen tvým snem

probuzením