Usínám...
a myslím na Tebe
a na něj
a na všechny varianty léku proti samotě,
představuji si muže,
který o mě ani pohledem nezavadí.
A jak můžu usnout,
když mě tahle situace tíží,
je to těžší než sto kotev přivázaných k noze,
i tak bych vyplula,
ale takhle mě to táhne do pekla.
Nejsem nic,
ale nejsem pro žádného vším!
.... takže usínám,
s výrazem nelítajících ptáků,
padajících do jezera smutku.
hmm mm..
představuji si muže,
který o mě ani pohledem nezavadí.
Jakto? To nechápu. Já si obyčejně představuju...mno to radši nebudu říkat :) Ale tohle je, jako bys hledala samotu. Nebo to nechápu? Pardon, jsem prachbídný básník, takže možná jsem mimo.
11.11.2012 22:33:06 | Nergal
Nemůžeš být ničím..nicota je temná a vznáši se v nikde..
11.11.2012 22:25:38 | poeta