Naše fantazie,
kouzlící zlatý prah kolem plavých vlasů,
zavírající oči nad našemi životy,
dostává nás do světů malého prince.
A naše dětská čistota,
obrací se v hrobě ze žiletek teenagerů,
smějeme se mluvícím duším,
a děláme hon na lišky!
A ke krásné rudé trnité,
už ani nepřičicháme,
nemají vůni a bereme jim ostny,
slyším jejich pláč míšící se s rosou.
Nazýváme se havětí a hady,
které mají více úcty a čistoty v srdcích,
sic tak malinkých ( výjma anakondy)
a hrajeme si na všeználky.
Příroda stárne a chátrá,
naše jediná matka trůchlí pro ztracené děti,
tak jako malý princ umírá....
...my umřeme všichni!