Psí touha

Fuj, to je otrava, ouuu,
smutnej jsem a k tomu bloud.
Domeček, dvoreček, miska bouda,
a pán můj, co se tu jen tak loudá.

Kolikrát prosil jsem: „Hej!
Pohlaď mě, se mnou si hrej!“
Pro dobrou pohodu podal jsem packu,
odpověď nechápu – dostal jsem facku!

Co z toho života mám,
celej den jsem tu jen sám.
Naštěstí našel jsem díru v plotě,
raděj se plahočit v týhle slotě.

Žaludek svírá mi hlad,
únavou kamsi jsem pad´.
Nakonec našel jsem přece jen smečku,
dočkám se, udělám za vším už tečku?

Není to nejhorší, nažrat mi dají,
sem tam mě vypustí, se mnou si hrají.
Potom mě seberou a šup do kobky,
což budu pořád mít s přízně jen drobky?

Naděje svitla mi dnešního rána,
konečně najdu si lepšího pána.
Přišla sem panička a rovnou ke mně,
no, to mě úplně zvedlo ze země!

Na plot se tisknu, hladí mě hezky,
přitom mi říká: „Mám ráda pejsky“.
Z očí do očí pohled mi stačí
a vím, že čeká mě doupě jinačí!