taková temnější pohádka

(Vypravěč)

Ač městečko v tuto večerní hodinu normálně bývalo rušné.
Dnes se tak nedělo. Dnes pánem stalo se počasí krušné.
Smolař byl ten, kdo schovat se nemohl do tepla hospod a klidu svých domovů.
Spěchal sám v dešti. Jak tichý stín, co zbavil se fyziky okovů.
Vše rychle vyřídit..... Zmizet pryč z ulice v neblahé předtuše.
Že jetu zlo. Ráno by klidně už mohl být bez duše.

Bylo zde ovšem místo, než ulice toho dne černější.
Místo, kde lidé platili, za přístup svůj k církvi včerejší.
Hluboko v podzemí. To umlčet dokáže křik.
Co tam přesně děje se. Utajit byl církví zvyk.

Dole v podzemí, už dva roky byla.
Spanilá dívka, co pro smrt svou bolestí žila.

Ticho....

(Ženský hlas)

Proč já? Zasténala v křečí bolesti.
Šlachy se jí propínaly, silou kosti od kosti.
Možná k dobru, možná k zlosti, ve vzpomínkách necítila.
Dcerou váženého kupce jsouce. Přes to se zlou pochodila.
To on nezaplatil desátky! Přívrženec kalicha.
Jeho osla zkrotili by. Řekli: " Provdala se za Licha."

Tichem se nese další ostrý výkřik. Zas ten její.
Dnes vymysleli novou bolest. Teď ji vyzkoušejí.
Vtom po jednou se utišila, a ne v mdlobách radosti.
Zdálo se jí ještě hůře. Už o té příští bolesti.

(vypravěč)

Bouře se též uklidnila, v tu temnou noční chvíli.
Šestispřeží, temný kočár spatřit mohl, kdo v dívání měl píli.
Děsivější snad jen bylo, to co nahradilo oře.
Dvanáct zubožených trosek, trpíc ku pokoře.
Pro to nikdo nevydržel poblíž ani vteřinu.
Proti Satanovi prý nic už není, výra v boží rodinu.

(Ženský hlas)

Opět probuzení. Ledová voda myla její tělo.
Čekalo ji to největší utrpení, co duši ničit mělo.
Neplakala již. To pro mnicha byl krach.
A ten výraz v jejích očích..... Dostával z ní strach.

(Hrubý, tichý hlas o tom co viděla ve snu)

Stála, a nevěděla na čem. Zkrátka nějak v temnotě.
Strach naháněl ten stín před ní, oblečený v jistotě.
Promlouval k ní hlas. Hluboký a tichý. Přes to pronikavý.
Srdce hnedle rychleji tlouklo. Dával návrh podnikavý.
Za její lásku nabízel, kartu co vše změní.
Sílu.... Moc... Pomstu.... Zapomnění....

(vystrašený dětský hlas)

Daleko v lesích za horami. Straší zlá čarodějnice.
Žere prý dětské maso... Křtěné ji chutí po nejvíce.
V jeskyni té babyce, tři bývalí mniši žijí.
Ne bohu. Jí dnes už slouží jen. Krev lidskou pijí.
Nikdo neví od kut přišla. Dnes už jen ďáblovou nevěstkou jest.
Tu moc užívá ode dne, kdy prošla si pekelný křest...