non sens sí...
non sens sí...
možná jako
na večerní soumrak
nebo ranní šero
a přitom všechno
i spadlý kaštan
můžu chápat
buď jako potomka
nebo jako předka...
někdy mě drtí
spíš lidská dobrota
než zloba
takže mám dojem
že jsem pouhý dědic
pokořující nádhery…
jindy se mi zase zdá
že jsem na počátku
hvězdy jsou jiskrami
a svět je tak mladý
že i bílé vlasy stárnoucího muže
jsou jako mandloně v květu
jako bílý hloh v máji...
kdybych měl někomu něco nařídit
tak radši ať tancuje v okovech
než dát na hlavu překrásnou vázu
a přikázat ať se nehýbe…
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
dnes jsem pozorovala, mimo jiné, hejno dětí... starší bratr opečovával toho mladšího, že jsem v danou chvilku přišla a říkám, ne, udělá to sám... ale jeho nasazení pomáhat je skvostné, ale nezdravé...malou Anežku, natolik nešťastnou, že využívá všeho, aby nemusela nic... zanedbanou holčičku, co dnes začala povídat, smát se a okoukala mazlení... malou Karolínku, která si mě oblíbila a dost hlasitě svou lásku dává najevo...malé miminko, které má v očích tolik, tolik modra... svázala bych svět, kdybych nemohla a neuměla vidět v jejich očích radost... :-)
13.07.2017 01:13:03 | zelená víla
