Stazione centrale

Promáčené papíry a kapky olova na kabátu
Černo v koutku oka jako připomínka včerejška
Oknem k ránu táhne na bosá chodidla i přes proužkované duchny s husím peřím
Když noc skončila zapnutím světla lampy
Co svítila na cestu zkázy majetku
Požíraným příšerami z hlavy němých svůdců knih

Mezi cestami slov není čas na pocit smutku na tváři
Okraje sukně pleskají do stehen jako ruka trýznitele
Malá mořská víla se ponořila do vln tichého blues z rádia
Až vyšplouchla trocha vody za pas pistolníků

Byls obnošený medvídek z nálezů a nikdy nevracejte
Šmouha na čistém rejstříku mého mozku
Nůž vrážený s požitkem do těla
Kulka zaseknutá v horním patře
Zabiják mé hlučné samoty mezi šálky kávy

Byls přímým vlakem bez přestupů
Ruka natažená do knotu svíčky
Na prstu namotaný pramen vlasů
Zaříkávač tepla v mých dlaních

Byls obnošený medvídek z koše nálezů a nechte si na památku
Když ztratila jsem tě v tramvaji
Mířící na konečnou u nádraží