Říše divů

Z prstů jako objektivem hledět,
tiše zkoumat rozpálený tér,
někde v koutku vědět,
někde v koutě tušit směr.

Spadnou oči,víčka, – řasy spodní linku pohladí,
v mysli vykreslí se smyčka,
co živý obraz nahradí.

Brána fantazie otevře se dokořán,
za dýmem z housenčiných úst,
na každé ze světových stran,
hranice sama začne růst.

Královna srdcí žezlo svírá,
Na první nádech pozná cizí pach,
Pohádka, o které si snila,
S ťatou hlavou promění se v prach.