Rozzlobená

ústa zavřená
přec křičící do světa
volajíc po pravdě
jenž ve lži ukryta

v očích jiskra
teď už jen doutná
a lhářům prolhaným
těm je to putna

že po nás potopa
bez známky strachu
vždyť vezou se na vlnách
daleko krachu

ale na dně už vře to
a snad vlna příští
prvního z prolhaných
v útes roztříští

ústa pak dokořán
a v očích plameny
dlaně upustí od píky
a sevřou kameny

pak hodíš i ty
kdo bez viny nejsi
za zločin trest
a kdo lže
ať visí